S velkým potěšením a radostí jsme obdrželi článek Oldřicha Mináře a je potřeba se s Vámi o tuto radost podělit.......

Nečekaný úspěch děčínských fotbalistů

V sobotu 1.10.  proběhl v Litoměřicích tradiční, již 5. diecézní fotbalový turnaj, kterého se zúčastnili po  několikaleté neúčasti opět také zástupci z obou děčínských farností – Jiří Skřivánek ml.(útok), Adam Musil (obrana), David Pflanzer (pravé křídlo a záloha), Oldřich Minář (brankář a kapitán), Martin Semrád (levé křídlo a záloha) a Bětka a Anička Skřivánkovi (obrana). Podmínkou účasti byla alespoň jedna zástupkyně něžného pohlaví v každém týmu. Původně měli ještě reprezentovat Lukáš, Vojta a Martin Bumbovi a Petr Koutný, ale z důvodu onemocnění a dovolené se nakonec nezúčastnili.

Prezentace proběhla přede mší svatou, která začala v 9.hod v kostele Všech svatých na náměstí, poté se účastníci přemístili na hřiště u Masarykovy ZŠ (a u gymnázia). Vzhledem k množství týmů (celkem 11) se pořadatelé rozhodli vytvořit 2 skupiny a hrát jen 2 x 6 min systémem každý s každým ve skupině s tím, že postupují první 2 týmy z každé skupiny. Začalo se asi v 11 hod a hrálo se střídavě na velkém a menším hřišti. My jsme byli vylosováni do početnější skupiny „A“. Již v šatně po přestrojení se dalo poznat kdo se fotbalu věnuje více a kdo méně a pak i na hřišti při rozehráváni se. Někteří urostlí, trénovaní a starší hráči ve značkových dresech, speciální sportovní obuvi, štulpnách … dávali tušit, že naše neskromné přání dosáhnout 3.místa a tím dobře reprezentovat Děčín nebude vůbec snadné. Při poslední účasti zhruba před 9 lety jsme totiž skončili s pouhou jedinou výhrou kdesi na konci pořadí. Tentokrát se během roku někteří z nás scházeli celkem pravidelně a ještě s dalšími z děčínských farností v tělocvičně na „fotbálek“ a tak asi z toho plynulo naše „sebevědomí“ a myšlenky na ono vysněné 3.místo. Bylo jasné, že vzhledem ke všem těmto okolnostem, zejména krátká hrací doba, bude třeba od počátku co nejvíce útočit, abychom  to byli my kdo dá gól a tím se ujali vedení, které bychom buď ještě mohli zvýšit nebo případně jen udržovat, či v případě největší nouze „betonovat“. Hlavně nepouštět soupeře moc k naší brance a hrát spíš na jeho půli či u středu. A to vše se nám nakonec také vyplatilo a ukázalo jako veledůležitá strategie.        

Jako první nás čekal silný soupeř tým z Ústí n/L.odkud přijela 2 mužstva. Štěstím pro nás ovšem bylo, že mu dosud nedorazil jeden hráč a tak než se pořádně jeho hráči rozkoukali, tak dostali gól a po chvíli i druhý, což je očividně zaskočilo a začali tušit, že budou mít problém. Po přestávce jsme ještě vstřelili třetí gól a bylo definitivně rozhodnuto. 3:0. Toto vysoké vítězství bylo důležité pro naše sebevědomí do dalších bojů.

Poté nás čekal tým z Litoměřic. Tentokrát se ale karta obrátila a první gól jsme dostali my a měli jsme opravdu co do činění opět se silným soupeřem. (Jak se později ukázalo, skončil nakonec na 4. místě.) I to byla cenná zkušenost, protože jsme byli pod velkým tlakem, a museli jsme se snažit vyrovnat což znamenalo intenzívně útočit a hlavně vstřelit alespoň vyrovnávací branku. A to se nám nakonec také podařilo. 1:1.

Následovala další 2 vítězná utkání ve skupině a to poslední, kdy už bylo jisté, že postupujeme skončilo bezbrankovou remízou. Po 5 utkáních jsme měli krásné skóre 8:1.a postupovali jsme ze skupiny z 1.místa. To bylo důležité, neboť nás čekal „slabší“ postupující z druhé skupiny „B“ – Porta Postoloprty a případné vítězství už nám zaručovalo splnit si náš neskromný cíl – 3.místo!

Tým Postoloprt se skládal, kromě jejich zkušeného brankáře pouze z romských hráčů, většinou menších postav. Tušili jsme už, budou v osobních soubojích velice hbití a také bylo jasné, že jsou kýmsi i trénováni. Jejich nevýhoda byla že neměli vysoké hráče. Výjimku tvořil brankář a ještě jeden hráč, ale protože se jejich střídali, tak jsme se rozhodly hrát hodně „vrchem“, tzn. nahrávat většinou na hlavy. Tím by se oni tak často nedostávali k míči a zkrátka neměli by ho až tolik pod kontrolou. Hlavičkování mělo tedy být (a i bylo) pro nás výhodou. Další naší výhodou mohlo být i to, že hráči z nás přece jenom měli respekt. Což jsme v předchozích utkáních nezaznamenali. Spíš právě naopak! Ale jejich postup ze skupiny a úspěchy z předchozích ročníků jsme nesměli podceňovat. A dobře jsme udělali neboť námi vstřelený jediný gól utkání byl skutečně vydřený a taky rozhodující. A to jsme měli ještě několikrát namále (např. bomba do břevna v rohu naší branky se nedala chytit). Tímto vítězstvím jsme se dostali do sladkého, krásného a hlavně nečekaného finále!

Do finále, které se hrálo po 16. hod stále v horkém slunečním počasí (celý den okolo 26 st.C) jsme šli po 6 utkáních s fantastickým skórem 9:1. Zde nás čekal další tým z Ústí n/L. Navíc se rozhodlo, že se bude hrát 2 x 8 minut. Vzhledem k tomu, že jsme neměli hráče na střídání, tak to bylo na naší hře znát, a to zejména v dalším poločase. Jenomže děčínští útočníci po zkušenostech z předchozích utkání vyvíjeli od počátku neustálý tlak na soupeře, což se nám postupně vyplácelo a neustále si udržovali jedno- či dvougólový náskok. Závěr finále (asi 2 minuty) jsme nakonec dohrávali bez jednoho hráče, kterého vyřadila křeč. Vítězstvím 4:2 jsme se stali vítězi, získali krásný pohár a diplomy a také nádherný pocit blaženosti a radosti. A také potvrzení zkušenosti, že i „malí mohou být velcí“, že volba strategie a taktiky je důležitá stejně jako trocha toho sportovního štěstí, že v týmové hře je síla, a že zkrátka máme v Děčíně dobrou partu šikovných fotbalistů, kteří prostě dokázali přivézt pohár za 1. místo v 5. diecézním fotbalovém turnaji za rok 2011.

o.m. 

Ve fotogalerii naleznete 4 ilustrační fotografie a naskenovaný diplom.