Reportáže

 

Rozhovor s P. Suchým pro 5plus2 (publikováno 21.12.2014)

Autor: Alice Klaubenschalková, foto: Iveta Lhotská, Iveta Palyová
 
Děkujeme týdeníku 5plus2 za uveřejnění rozhovoru s P. Vojtěchem Suchým SJ (knězem a spirituálem Křesťanské základní školy Nativity v Děčíně - Křešicích, administrátorem Římskokatolické farnosti Benešov nad Ploučnicí a vikářem Děčínského vikariátu). Rozhovor i s fotografiemi vyšel v čísle 48, ročník III., dne 19.12.2014. 
 
Text rozhovoru i s fotografiemi je zde: STRANA 1, STRANA 2.
 
 

Adventsorgelkonzert (publikováno 14.12.2014)

Autor, foto: Jan Záhora st., regenschori a správce varhan
 
Dne 13.12.2014 se přibližně po měsíci dostavil do Děčína varhanář pan Ivan Bok z Krnova, aby provedl nezbytné (technické i právní) kroky po provedené údržbě historického varhanního nástroje Rieger, Opus 315, v chrámu Povýšení sv. Kříže v Děčíně I. Po provedených technických a akustických zkouškách usedl za nástroj varhanní virtuos Martin Maxmilián Kaiser (kmotřenec autora tohoto článku) - foto ZDE, aby vzdal hold velikánům varhanní romantické tvorby (1811-1937). Program ZDE. Za podpory děčínské firmy se zahraniční účastí LENATRANS s.r.o. a stovky posluchačů z Česka, Německa a Holandska zazněl vskutku pravý a nefalšovaný adventní koncert, který vytvořil neopakovatelnou předvánoční atmosféru v děčínském duchovním i stavebním klenotu. Tím bylo zhodnoceno mistrovství Riegerů z roku 1891 a jejich pokračovatele pana Ivana Boka. Zvláštní poděkování patří jednatelům zmíněné firmy panu Dr. Dieter Heinze a paní Lence Heinze.
 
 

Adventní koncert Děčínského pěveckého sboru (publikováno 7.12.2014)

Autor: Jan Záhora st.
 
Dne 30.11.2014 proběhl v chrámu sv. Václava a Blažeje další tradiční koncert Děčínského pěveckého sboru a jeho hostů.
 
V programu zazněla m.j. Truvérská mše Petra Ebena, která byla poprvé provedena v Děčíně v r. 1969 v podání chrámového tělesa "The Mixtur". Úvodní introit Filippo Capocci - "Inno Trionfale" rozezněl Fellerovy varhany v podání Jana Záhory ml. V první části účinkoval Pěvecký sbor Gymnázia Děčín se sólisty Ivou Hospůdkovou (flétna) a Miroslava Ouzkého (klavír), vše pod vedením sbormistryně paní Lenky Holubcové. Druhou část obohatil kompletní Děčínský sbor se sólistou Milanem Suchánkem (tenor). Zaznělo m.j. "Gloria" z Missy Kenya Paula Bastlera nebo slavné Alleluja Gordona Younga. Na závěr, mimo program, zaznělo maestozní Adeste Fidele J. Readinga s textem abbého Bordarise nejprve v latině a poté i v češtině za varhanního doprovodu Jana Záhory ml.
 
Provedení nastudoval a řídil sbormistr DPS pan Jiří Holubec.
 
 

Varhany opraveny na výbornou - 15.11.2014 (publikováno 15.11.2014)

Autor: Jan Záhora st., regenschori a správce varhan
 
"Pane, žehnej tomuto nástroji, aby nadále sloužil k doprovodu bohoslužeb a k Tvé chvále a slávě. Též nechť slouží i celému městu Děčínu, umělcům, kteří do Děčína přijíždějí a žehnej i těm nejmenovaným, kteří se o varhany starají".
 
Nástroj byl podroben údržbě po 11 letech od jeho restaurování, provedena vnitřní očista, nastavení mechanických prvků, provedena nová intonace a provedeno nové ladění. Seřízeny byly veškeré elementy rozvodu tlakového vzduchu a byly opraveny části, které se provozem opotřebávají, zejména materiály z kůže. Negativním jevem je značné množství mikroskopického polétavého prachu uvnitř chrámu, který po průchodu ventilátorem a vzdušnicemi se usazuje na vnitřních stěnách píšťal obojího typu – kovových i dřevěných. Tím dochází k poklesu ladění, které bylo při garančních prohlídkách restaurátorské firmy Organa s.r.o. vyrovnáváno na úkor větších odrolovávání ladících stůčků a tedy většímu natržení ladících drah. Po vyčištění píšťal tlakovým vzduchem pomocí kompresoru s tlakem 8 kPa bylo možno přistoupit k původnímu ladění 434,38 Hz (pro komorní „a“ – vztaženo k r. 2003) s následným přiletováním drážek stůčků zpět. Odborné práce byly provedeny na vysoké profesionální úrovni, pan varhanář Ivan Bok z Krnova se na kontrolu dostaví 13.12.2014. Celkem dílo trvalo od 30.10. do 14.11.2014. Bylo převzato bez výhrad.
 
Závěrečné poděkování patří brigádnicím a brigádníkům, kteří v sobotu 15.11. provedli kompletní úklid kůrů a celého chrámu. Deo gratias !!!
 
 

Svěcení varhan v Podmoklech - 5.10.2014 (publikováno 5.10.2014)

Autor: Jan Záhora st.

Máme za sebou vysvěcení varhan v kostele sv. Františka z Assisi. Je dobře, že se do uvedeného Božího stánku navrátil klasický hudební nástroj, který byl (byť předtím v Mělníku a poté teprve v Děčíně-Podmoklech) vždy předurčen k doprovodu a obohacení bohoslužeb. 

Tím se uzavřela kapitola naprosto nezodpovědného chování několika jednotlivců podmokelské farnosti, kteří diletantsky přesvědčili otce Františka k likvidaci tehdejšího nástroje, původem z Chebu. Jsem dodnes s tímto nástrojem svázán, nádherně slouží Pánu a farnosti ve Stráži pod Ralskem, kde u sv. Zikmunda mu požehnal Mons. Pavel Posád. Leč nyní je zde nástroj nový (věřím, že digitální krám za 400.000,- Kč poslouží jinde), kterému bylo dnes požehnáno. A jako první se doprovodu svěcení a vlastní mše svaté ujal člověk naprosto oprávněný - skladatel, dirigent a varhaník MgA. Miloš Bok. A není náhoda, že zde zazněla jeho "Missa brevis es-dur" pro dětský sbor, sóla a varhany, neboť toto dílo částečně vzniklo v Děčíně. A zde se přímo nabízí žertovná historka vzniku a prvních provedení tohoto díla. Předně: hraje se především na "černých klávesách" - už samotná notace v es-dur tomu napovídá. 
Vzpomínka: Dílo bylo již částečně hotovo, chyběla však část Agnus Dei. Interpretace se tehdy zhostili sourozenci Polívkovi z Prahy, kluci jako schůdky, bylo jich pět. Do Děčína přijeli vlakem s Milošem, kdy se právě cestou učili toto dílo. Jistou potíž činilo Gloria a jeho pasáž s přechodem do fugy, ale této části se kluci zhostili na výbornou. A Agnus Dei - Beránku Boží - se dopisoval na školní notový papír právě ve vlaku. Mše svatá tenkrát probíhala standardně až k pozdravení pokoje, kdy rozjímavým způsobem nastupuje pasáž Agnus Dei. Zní v ní ústřední téma Missy, známé již z Kyrie a Gloria. Třikrát se tato oslava opakuje v latině a na počvrté po "Agnus Dei, qui toris pecata mundi" se ozve pětice dětských hlásků: "My jsme ti skřítci, my skřítci z Křinického údolííííí..." Miloš bravurně doprovázel, na kůru se do minuty objevili dva farníci prof. Matys (zesnulý minulý týden) a pan Arnošt, farník a děčínský holič, kteří se přišli přesvědčit, nešálí-li je sluch. Ale to již hoši nastupují na závěrečnou pasáž "Dona nobis Pacem", grave a maestozo, opět již v latině. Tedy: vtipné odchylky si všimli čtyři přítomní lidé. A téma, které zaznělo navíc? V té době Miloš Bok již pracoval na oratoriu Skřítkové z Křinického údolí a všem se téma asi moc a moc líbilo...
Dnešní provedení žákyň Nativity mně vrátilo do roku 1987 a duchovně-muzikantský pocit byl báječný. Byl jsem přítomen pouze vlastnímu svěcení, Kyrie a Gloria, pak již mne povinnosti vedly na "desátou" ke svatému Kříži. A úžas organologa Mgr. Radka Rejška z fugy v Gloria byl spontální a báječný.
Varhanář Ing. Martin Poláček odvedl bezesporu kvalitní dílo, drobné nedostatky jistě napraví. Zásadním nedostatkem je "dýchavičnost" při plénu, kdy padá ladění, což však při hře všemi deseti a double pedál se uplatňuje pouze u mistrů typu Miloše Boka. Při běžném doprovodu bohoslužby se tento nedostatek neprojeví. Dalším problémkem je hluk vlastního pozadí nástroje tvořený dmychadlem a hlavním vzduchovodem. Opět jen muzikant -varhaník pozná ten souvislý šum 300 Hz. A zcela nesmyslné se mi zdá zašalování severních oken chrámu. Ano severních, kostel sv. Františka nemá oltář na východ, ale je urbanisticky řešen jih-sever. V běžné praxi se "západní" okna kůrů opravdu kryjí a zatemňují kvůli působení odpoledního slunce, zde to nehrozí, okna jsou na sever na Pastýřskou stěnu, slunce sem nikdy nepronikne. Nechť tedy stoletý přenesený a opravený nástroj slouží alespoň dalších sto let a ne jako jeho předchůdce "pouhých" 42 let.
P.S. Historický obrázek pana varhaníka, visící na kůru a věnovaný p. vikáři Janu Kvítkovi by měl být doplněn i obrázkem varhaníka pana Jana Vovsa. Pro zadostiučinění, jak bylo naloženo s "jeho" varhanami.
Jan Záhora st., někdejší farník, zde křtěný a ministrující a s prvními varhanickými začátky též zde.

 

Oprava vodovodu pro chrám - 21. až 23.7.2014 (publikováno 27.7.2014)

Autor: Jan Záhora st.

Deo gratias, opus curo,

po třech letech se mi podařilo obnovit dodávku vody do zázemí chrámu sv. Václava a Blažeje. Příčiny závady byly dvě - kamínek v hlavním ventilu u vodoměru a rezem zarostlý holendr bezprostředně za kohoutem přívodu do objektu.

Práce byly uskutečněny ve dnech 21.-23.7.2014 (s počtem hodin 21.=8, 22.=5, 23.=7) a spočívaly v následujícím:

1) Vizuelní kontrola a seznámení se s průběhem vedení. Voda pro kostel je odebírána z hlavního vodovodního řadu, kde v prostoru kašny v podzemní šachtě se nachází přívod s hlavním vodoměrem. Za tímto bodem jsou tři ventily JS 3/4", z čehož je pouze jeden funkční a uzavírá cestu jak pro čerpadlo kašny, tak vstup podružného vodoměru pro kostel. Je nepochopitelné, že pokud každý rok se připojuje systém kašny (a to odborníky z Technických služeb), tak o další vedení (potrubí) vlastník nepečoval. Možná, že stačilo požádat a poskytnout součinnost.

2) K čemu slouží další dva 3/4 ventily v sérii, s ulámanými ovládacími páčkami, které jsou v další cestě do kostela, mi není známo. Podružný vodoměr očištěn a dotažen.

3) Dále došlo k rozpojení systému a provedeno tlakové propláchnutí přídavným čerpadlem ze sakristie směrem k vodoměru, kdy byly vyplaveny veškeré nečistoty (kupodivu rez ne !).

4) Před smontováním byl objeven šikovně zapasovaný kamínek před vodoměrem, který spolehlivě bránil průtoku. Kamínek jako relikvie ponechán v sakristii.

5) Následná tlaková zkouška prokázala, že potrubní plastové vedení je celistvé a těsné až po hlavní kohout v prostoru WC. Následovalo nepopulární opatření, kdy uvedený kohout byl obložen kachličkami a pod nimi spolehlivě zabetonován 5 cm pod úroveň podlahy. Je to pozůstatek činnosti bývalého OSP Děčín, kdy po ukončení stavebních prací, kdy přívod sloužil pro účely stavby, toto bylo následně natvrdo zabetonováno, bez ohledu na budoucí servis.

6) Pro šetrné odkrytí kohoutu byly provedeny řezy kachlíků carboflexou s následným zjištěním, že: a) plastový přívod 3/4" je korektně ukončen 3/4" mosazným kohoutem, b) za tímto kohoutem se nachází kovová mufna (holandské šroubení) s následným přechodem na 1/2", a to opět do plastu. Vzhledem k tomu, že plastové potrubí nezarůstá (že v něm nebyl rez bylo průplachem prokázáno), nejslabším článkem průtoku byla zmíněná mufna. Demontovat jí byl velký oříšek, nepomohlo nahřátí ani naklepání. Jediná možnost bylo opatrné odříznutí carboflexem, což se zdařilo.

7) Po rozebrání ve svěráku byla objevena pravá příčina malého průtoku - v horní části mufny byly pouze 3 dírky průměru 0,5-1 mm. Následovalo dodání nové mufny a spojení se stávajícím 1/2" potrubím vedoucím ke splachovači a umyvadlu v sakristii. Původní záměr použít tlakovou hadici od pračky či myčky se projevil jako špatný, neboť se to 2x rozpadlo, což mělo za následek vytírání místnůstky WC a předsíňky, kdy jeden výtěr jsem provedl já a druhý výtěr obětavá paní kostelnice - květinářka Marie, která se o květinovou výzdobu sv. V+B stará od odchodu Dr. Danišoviče, t.j. od r. 1978 !!!). Následovalo obstarání 23 cm 3/4" pozink trubky, s jedním koncem v mufně a druhým koncem přes plastovou redukci na stávající 1/2" plastové vedení. Mufna ponechána v sakristii jako relikvie.

8) Po spuštění byl tlak vody obrovský, proto musel být ve vodoměrné šachtě usměrněn na cca 1/3. Ale i tak se objevila závada na (novém) kohoutu splachovače, který začal mocně propouštět. Příčina zjištěna, následně: Při montáži montér někdy před dvěma lety opomněl vložit těsnící kroužek ! (v malém tlaku nebyl problém, nyní po opravě již problém nastal).

9) Následoval nátěr silikonem.

10) Doporučení pro farnost: Nejsem instalatér, dokončení na profesionální úroveň by měl provést odborník. K úplnému dokončení díla je třeba zakoupit 3/4" ventil do vodoměrné šachty, aby byly samostatně odpojovatelné vývody pro kašnu a kostel. Taktéž na zimu dát do šachty starou matraci jako izolaci. Matraci někdo uložil pod schodištěm na kůr. Vždy ale měla své opodstatnění... Dále zvážit možnost tepelného obalení potrubí na WC proti zámrazu a následné zabetonování či omítnutí. V zásadě dveře na WC nechávat otevřené pro větrání, neboť prostor je permanentně vlhký, o čemž svědčí značně zkorodované kovové veřeje (futra). Od r. 1993 v chrámu voda nikdy nezamrzla, chce to jen 2-3x týdně spláchnout WC, případně v prostoru nechat v mrazech hořet svíci.

Náklady na opravu a materiál nepožaduji, spíše mne štve zanedbaná údržba. Když jsem procházel trasu okolo kostela, viděl jsem ucpané odtokové kanálky na východní a jižní straně, všude spousta břidlice, kterou někdo schodil se střechy a nechal být, taktéž by neškodilo odtokové chodníčky občast zamést, neboť jsou právě k účelu odvedení vody od chrámových zdí. A kontrolovat okapové vpustě (tam, kde ještě jsou). Krádeže okapových svodů, větracích mřížek e.t.c. jsou na první pohled viditelné... A v čele chrámu, na východní straně, doplnit větrací mřížky (masivní plast nebo pletivo). Větrací otvory po obvodu kostela nejsou náhodné, je to pozůstatek skladu soli před mnoha lety, ale to je jiná historie (pan Petr Joza, pan Petr Glockner - úžasní paměťníci.....). Nechť tedy opravené dílo slouží farnicím, farníkům, členům sborů, muzikantům, návštěvníkům.  S Boží pomocí se podařilo.  

Poznámka redakce: Následující text je doplněním výše uvedeného.

... I důchodce se musí stále učit a to i nové věci. Vezmeme-li v úvahu, že od r. 1967 jsem se pohyboval výhradně v prostředí elektroniky - vyučen v Tesle radiomechanikem, dále SPŠE a 1995-2000 ČVUT FEL, obor telekomunikační technika, tak k instalatéřině vše má dosti daleko.

Předně jsem musel hledat na internetu, a to stará moudra ohledně klasické "šroubovací" instalatéřině /doma je vše v plastu, takže žádná nápověda/. Pomohla prastará příručka mého tchána, kde se hovoří o těsněních, především konopí a fermeži. Dále bylo nutno v garáži nalézti hasák, sika kleště a především závitnickou hlavu. Jde o obludu cca 5 kg těžkou se třemi řeznými noži, které se podle kalibračních rysek posouvají až na stanovenou hodnotu, udanou v coulech, to vše za postupného otáčení ve směru hodinových ručiček. Řezba prvního závitu na hodnotu 3/4" trvala více než 1/2 hodinu, ostatní již bylo rychlejší.

Taktéž poznatek, že mosazné komponenty ("bižuterie")  jsou příznivější než železné, byl pro mně jistou nastudovanou novinkou. A závěrečné smontování a tlakové zkoušky byl taktéž profesní oříšek, neboť stále, a to na několika místech, stále něco protékalo. Dodatečně dodám i fotografie, neboť zítra páter Kuba zakoupí hlavní ventil do vodoměrné šachty, kdy jeho výměnou se dílo zdárně ukončí a i z tohoto chci pořídit fotodokumentaci.

P.S. Souhlas na zveřejnění textu dávám jako dokument toho, i co se ve farnosti musí řešit a konat (viz. dnešní sdělení pana pátera o restitucích pozemků a o jejich následnou péči vlastníka).

 

Organologické setkání - 21.6.2014 (28.6.2014)

Autor: Jan Záhora st.
 
Dne 21.6.2014 se v kostele Narození Panny Marie v Benešově nad Ploučnicí konalo organologického setkání u varhan Feller a to za  přítomnosti R.D. Vojtěcha Suchého, diecézního organologa Mgr. Radka Rejška, varhaníků Víta Janaty a pana Valenty, tiskové mluvčí Biskupství paní Michálkové a početného publika. Setkání moderoval R. Rejšek a zejména poukázal na neutěšený stav zdejšího varhanního nástroje, který sice prodělal v r. 1993 opravu, ale nyní je akutní jeho restaurování, s předběžným rozpočtem 1,5 - 2 mil. Kč. Varhanní ukázky poté prezentovali studenti pražské Konzervatoře a publiku bylo umožněno nahlédnutí do útrob nástroje, jak na píšťalový fond, tak i na fond varhanní mechaniky a také posoudit vliv dřevokazů a z toho plynoucí nutnost neprodleného zahájení oprav. Další podobné odborné setkání se uskuteční v r. 2015 u Fellerových varhan v chrámu sv. Václava a Blažeje v Děčíně I.    
 

Pouť ke Sv. Janu Nepomuckému - 18.5.2014 (25.5.2014)

Autor: Marie Neubertová. Fotografie: M.H.Berková (viz. fotogalerie).
 
V pátek 16.5. měl svátek Sv.Jan Nepomucký, náš český patron. Sešlo se nás několik u kostela sv. Františka z Assisi v Podmoklech a vydali jsme se na pouť k  uctění památky našeho patrona. Vpředu kráčel Otec František Jirásek se soškou Sv. Jana a následovalo ho několik věrných. Šli jsme s modlitbou růžence Světla do Thunovské kaple v Chrástu. Tam již čekal dosti velký počet farníků, i když vloni jich bylo poněkud více.
 
Po příchodu do vyzdobené kaple jsme se usadili a vyčkali začátku mše svaté. Otec František již v úvodu ke mši zmínil několik podrobností o Sv. Janovi.  A v homilii po evangeliu nás podrobněji seznámil se životem  Johánka, jak mu důvěrně říkali lidé z jeho okolí. Zpívaly se písně právě ke sv. Janu Nepomuckému.  Všichni jsme byli potěšeni, že skoro celé osazenstvo zpívalo. 
 
Po Svátostném požehnání mše svatá skončila. Všichni se ubírali k východu, kde na ně čekaly pí. Pýchová a Eva Pohořalá s napečenými pouťovými koláčky, které byly, jako ostatně vždycky, velmi dobré. Dá-li Pán Bůh, příští rok se opět sejdeme.     
    

Pouť do Rokole - 17.5.2014 (25.5.2014)

Autorkou původní reportáže z pouti pořádané u příležitosti 100. výročí založení Schönstattského hnutí je Marie Neubertová. Fotografie z pouti jsou k dispozici ve fotogalerii.
 
"V sobotu 17.5.2014 se farníci z Podmokel vydali na Mariánskou pouť do Rokole u Nového Města nad Metují. V říjnu 2014 uplyne právě 100 let, kdy Otec J. Kentenich jako spirituál  semináře pallottinů v Schönstattu  založil schönstattské hnutí s mladými seminaristy. V roce 1919 umožnili pallottini  P. Kentenichovi zahájit na plný úvazek práci na díle, které o něco později vešlo ve známost jako Schönstattské hnutí. V době, kdy Hitler ovládl Německo, bylo hnutí pronásledováno nacisty a P. Kentenich byl tři a půl roku vězněn, převážně v koncentračním táboře Dachau. P Kentenich přežil  a zahájil novou fázi mezinárodního rozšiřování a růstu hnutí. On i jeho dílo bylo podrobeno zkoušce ze strany církve, což mělo za následek období exilu mimo Evropu. V roce 1965 ho papež Pavel VI. plně rehabilitoval, poslední léta strávil vedením  již rozsáhlého a mezinárodního hnutí. Zemřel 15. září 1968 v německém Schönstattu, kde je také pohřben. 
 
Naše Svatyňka v Rokoli je filiální svatyňkou a je přesně podobná té schönstattské. Takových svatyněk je ve svět již asi 200. Sobotní pouti se zúčastnili mnozí kněží. Hlavním celebrantem byl Mons. Josef Kajnek. Mezi knězi byl i náš Otec František Jirásek. Přede mší sv. se přítomní modlili Růženec. V 10 hodin přicházel od kostela průvod, v čele s křížem, následovaný lidmi, kteří nesli putovní svatyňky, poté p. biskup Kajnek a všichni kněží, ministranti. U hlavního obětního stolu byla vystavena velká česká putovní svatyňka a vedle ní na rudém polštáři OKO Otcovo.  Je to velký zlatý trojúhelník v jehož středu je umístěn  křišťál.  Je podoben Oku Otcovu, jak jej známe z různých obrazů. Mši sv. doprovázeli mladí zpěváci. Promluva p. biskupa byla pěkná, obsažná a při tom ne příliš dlouhá.  Celá mše sv. proběhla ve velmi pozorném soustředění. S pomocí naší Maminky, Panny Marie Schönstattské, proběhla mše bez deště. Ale jen se lidé začali zvedat k odchodu do domu Mariiných sester, začalo pršet a déšť se postupně měnil v liják.
 
V kapli domu sester byla přednáška o svatyňkách, v přednáškovém sále  byla přednáška P. Králíka  o Otci Kentenichovi. Po ní následovalo vyprávění mnichovských seminaristů, kteří v tuto dobu jsou v Schönstattě. Jeden muž byl z Madridu, druhý z Buenos Aires, další z Maďarska. Jejich slova překládal seminarista p. Landa. Po tomto zajímavém vyprávění byla malá přestávka a poté se ujal slova Božík Hurt, který s celou svojí rodinou byl správcem rodícího se areálu P. Marie Schönstattské  - Belmonte u Říma. Vyprávěli, co vše zažili a jak i jejich děti se naučily vkládat své prosby a modlitbičky v podobě vzkazů Panně Marii do džbánů umístěných v kapličkách a kostelích. Zajímavostí bylo, že jednou řekly, že budou mít miminko. Maminka i tatínek se divili, ale ony jim řekly, že daly prosbu Panně Marii a opravdu, po několika dnech maminka zjistila, že je v požehnaném stavu.  Narodila se jim holčička jménem  Kristýnka. Vyprávěli o mnoha jiných zajímavých věcech, ale vše si nejde zapamatovat. 
 
Ještě další krásná věc se povedla - svatá cesta rodin.  Proti poutnímu domu je pěkný les, ve kterém je i Křížová cesta. V jiném koutku lesa je nově vybudovaná cesta rodin. Je to 15 reliéfů na sloupcích a u každého je nějaký citát, modlitba, nebo přání. Ale pro strašný déšť tam šlo málo lidí. Závěrem celé pouti byla Adorace u Nejsvětější svátosti v kostele Nanebevzaté Panny Marie.  Až na ten déšť byla pouť pěkná, bylo tam hodně lidí a nejen z Čech a Moravy, ale i z ciziny. Budeme mít na co vzpomínat a s modlitbou k Panně Marii  třikrát podivuhodné, Královně Schönstattské, budeme děkovat a prosit, aby za celý svět orodovala u svého Syna Ježíše Krista."
 

Výlet do Hřenska a okolí - 1.5.2014 (4.5.2014)

První máj je možné slavit i jinak než ve společnosti kabelů na autě (pamatujete jetě na alegorický vůz Kablo Děčín ?). Pravdivost tohoto tvrzení dokazuje reportáž Oldřicha Mináře z výletu do Schmilky. Snímky z cesty jsou ve fotogalerii.
 
"Dnešní výlet hned za hranice do německé Schmilky a pak nahoru pěšky na Grosser Winterberg (558 m n.m., tj. výše než Pravčická brána) se nekonal, protože najednou nějak hrozil déšť a já nechtěl moknout, tak jsem se vrátil a mrkl ve Hřensku na opravený zajímavý dům (vlastně bývalou plynárnu na výrobu acetylénu). Nutno dodat, že poprvé v životě, neboť jsem o tom místě donedávna vůbec nevěděl, i když jsem tam kolem projel snad stokrát !!! Jedna německá turistka se mi tam svěřila, že jí to připadá jako dům nějaké čarodějnice, ale opravil jsem ji, že se ten dům pronajímá v letním období dovolenkářům, turistům a i teď, že tam jsou Holanďani (byla tam zaparkovaná 3 auta s jejich SPZkami...). Asi se dívala na všechny díly Harryho Pottera  :-)   (viz. foto oné chaloupky jako z nějaké  pohádky). 
 
Pak jsem to vzal nahoru na Mezní Louku a Meznou, shlédl dalekohledem okolí Pravčické brány a potom na Vysokou Lípu a Jetřichovice. Tady jsem si vyfotil zajímavou scenérii, viz. 2. foto: zleva Loupežnický hrad, Mariinu vyhlídku a před nedávnem ohořelý skalní vrch Falkenštejn. Tady všude byla spousta zahraničních, zejména německých turistů Jo, drážďanská metropole má téměř  půl milionu obyvatel a tak se to musí někdy nějak projevit i u nás v českém pohraničí.
 
A pak jsem to vzal na Studený k penzionu Kamzík. Vážně tam v okolí kamzíci žijou (či ještě nedávno byli), já je viděl na vlastní oči v okolí vrchu Studenec. A tam jsem si opět nabral skvělou vodu z pramene (viz. poslední foto). Asi teče právě z toho vrchu Studenec (736 m n.m. Myslím, že rozhledna se k tomu nepočítá  :-)) a je vážně také skvěle studená.
 
Jinak na hranicích v Česku i na německé straně bylo dost policistů. V Ústí n/L pořádala DSSS nějaký mítink a z Německa tam měli dorazit sympatizanti i odpůrci."

 

Výlet na Křížovou horu - 8.4.2014 (13.4.2014)

Místo tradičního úterního posezení na faře se senioři rozhodli uspořádat výlet do Jiřetína pod Jedlovou a navštívit křížovou cestu na Křížové hoře. Ve fotogalerii najdete několik snímků z vydařené akce. Zážitky z výletu se dozvíte v původní reportáži Marie Neubertové: 
 
"Halinka nejela, takže fotila jen Lída. Bylo nás sedm, dokonce se vydal i Pepa Dušánek, pí. Pýchová, Miluška Menšová a Eva (jak má na starosti kytky v kostele). Eva Kuncová musela k doktorovi, Halina měla nějakou nepředvídanou povinnost. Jeli jsme v 9:07 z autobusového nádraží. V Jiřetíně jsme byli ve čtvrt na jedenáct. Po kávě a koláčkách jsme se vydali na Křížovou horu. Lída s sebou měla knížku s texty na křížové cesty. Mezi zastaveními jsme se modlili "Zdrávas", zazpívali sloku písně a vyslechli text. Všichni jsme došli až nahoru a pak jsme postupně sestupovali. Celkem nám to trvalo 2 a čtvrt hodiny (přesně od 11.00 do 13.20). Bylo to moc fajn!"